Sedím

Sedím a poslouchám tvé melodie, tóny hlasu, zpěvu,

na prostou otázku já nevidím, antonyma, protikladu,

stačilo pravdu na světlo vynést, nemít na srdci kládu,

neutápět večer v zlatu touhy, nepsat o svém hněvu…

Sedím a klepu se v rytmu tvého něžného hlasu,

životy jiných já do Knih denně sepisuji lehce,

povědět Řece, nejedovatost jde mne těžce,

a v zlatu já večer hledal blahosklonnou spásu…

Potečeš dál, když já zaseknu se na břehu?

Vyhledáš mne, když tíhu proudu já nesnesu?

Vytáhneš mne nad vodu, až já znova klesnu ke dnu?

I řeka může téct po břehu…

Ty, já, sama to nesnesu…

Potom spolu poklesneme ke dnu…