Roky tečou jako řeka
nezastavíš jejich bytí
slza smutku tiše stéká
do mořského vlnobití
zhasla hvězda jež krátce svítí
malá jiskřička potemněla
lilie vetknuté do smutečních kvítí
srdce se smutkem zachvěla
proč tažní práci nikdy nečekají?
Životní pouť má často prudký sráz
jablka poznaní trpkou chuť mají
někdy ani všechny plody neochutnáš...
Sbírám v úctě plody vzpomínek
děkuji za další nový den
vím, zhasl ti svíčky plamínek
pokoj tvé duši
ať je ti lehká zem...
První věc: ne-rým potemněly a zachvěla, je chtěný ?
Druhá věc: báseň jako epitaf pro blízkého se nedá hodnotit. Zasáhla.
30.04.2019 10:11:00 | Now
Básnička je míněná dobře, jen prostředky (snad z přehnané úcty) zvolené moc nuceně velkolepé bez živé vřelosti, kterou právě tato chvíle potřebuje.
30.04.2019 10:04:00 | Karel Koryntka
Živá Vřelost je úchvatná myšlenka :)
30.04.2019 12:46:00 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA