Návštěvnost
Deprese
Deprese
aby se rozednilo,
aby ty rány hojily se snáz,
a naše těla nespálil mráz
když slunce venku žhnulo
Hluboko uvnitř bolesti
do srdce bodají to neštěstí
jak jehly s magnésiem
doktoři nás obelstí -
když pořád žijem, pořád žijem.
Život je to, co chceme dát
když za tmy nedokážem vstát
a strachem se tělo třese
co ještě, Bože, snese,
když nedokáže se
usmívat.
Pak s nožem v dlani zamíříš
na sebe samého, na svůj kříž
strhnout se proudem řeky snad
lehčí je, než umírat,
jít k svému konci blíž
snad smutek svůj tak utopíš.
Nejde se na to nedívat
a nejde nic dělat, pouze chtít
čelem se stavit, utíkat
nechat ten smutek odtikat
a bolest odejít ...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskděkuji za sdílené ... a přeji ... ať je lépe.z
21.08.2019 23:06:43 | zdenka
Pěkné verše. Rád jsem přečetl.
21.08.2019 22:34:08 | šerý
Je to moc krásně napsaný, ale z vlastní zkušenosti vím že tohle popsat slovy nelze. Ten kdo to nezažil to nedokáže pochopit. Snad už se ti to nevrátí.
Pokus o sebevraždu a dlouhá hospitalizace v PN. Blázen k vašim službám :-)
21.08.2019 21:43:51 | Blázen
Moc se mi líbí třetí sloka.
21.08.2019 16:57:57 | J.Karasová
Básnička mi připadá nejasná, nekonkrétně bolavá. Ano, víme že život není snadný, snaha připomenout pojem deprese obecnými obrazy se jeví zbytečná. Půl roku přemýšlet je dobře, to všem autorům lze jen doporučit. Ale i okamžitá od boku vypálená věta může být obsažnější i jaksi "zdravější". Básnička je podle anotace míněná příkladně chvályhodně vážně, vyšla ale paradoxně nějak podobná těm, jaké tvoří autoři motivovaní jen chutí sociálně se ventilovat.
21.08.2019 13:37:39 | Karel Koryntka
Myslím, že tohle téma je pro všechny, co jej zažili, hodně bolavé a já básničky většinou píšu až zpětně. Občas něco napíšu i od boku a můžu jen souhlasit, že kolikrát je to mnohem údernější, ale tady, z pro mě ne úplně pochopitelného důvodu, jsem se vyjádřit dokázala až s odstupem času. Nicméně, mým cílem není chuť se sociálně ventilovat, neboť já nejsem úplně sociální typ. Mým cílem bylo říct, jak zlé to bylo. Nepovažuji se za nijak nadaného básníka, píšu, protože to dělám ráda a protože mi to vnitřně pomáhá. Takže, ať vyzněla jakkoliv, pro mě vyzněla jako soupis všeho, co jsem viděla pod pojmem "tma".
21.08.2019 14:00:45 | Aaliyan
Život není peříčko...bohužel...;-)
21.08.2019 13:15:18 | Marten