Když smrt
už není v předsíni,
ale leží vedle těla,
dochází odvaha
a vše vyřčené je hloupé a němé…
Když si ona
hlasitě brousí kosu,
vybraným je zima,
není cesty z patosu
a milosrdnost je líná…
Když už tě jen
vlahými rty líbá,
život tvůj-změněn v sen,
rozloučení z tvých rtů zbývá.
Děkuji, pohřben a pokořen.
Člověk.
Tebe si vždy rád zarecituji.
Člověk na život může vždy žehrat. Ano dobrý, mohlo být i hůře. Ale sakryš... taky mohlo být lépe!
Z Tvých veršů vyznívá "pokořen". Každého jednou smrt dostane. Já ji cestu předem štěrkuji hladkými oblázky smíření. Taky to nemá ta holka se stále přibývající světovou populací lehké.
25.08.2019 00:09:17 | šerý
Smíření je jediná přijatelná varianta. Všechny osudy konci stejně...
25.08.2019 17:08:05 | J.Karasová