Maminčina hrací skříňka
Maminčina hrací skříňka
Anotace: Zdůrazňuji, že já svoji maminku stále ještě mám, neinspiruji se tedy vlastními zkušenostmi.
Komentáře (11)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk22.09.2019 08:25:19 uživatel smazán
Mii česky zřejmě umíš, řeknu ti náročnější věc. Je dobře když autor přizná že si vymýšlí, leč že si vymýšlí to je škoda. Je v tvém podání příliš snadné, vyrobit takovou teskně líbivou povídačku. Pelest-omšelá, kolotoč-stařičký, písnička-laciná atd. spárované jsou ty výrazy dobře a v podstatě vystihují vymyšlenou atmosféru.
Ale pozor: básník není od toho aby něco dovedně napodoboval, jako když malíř kreslí zátiší. Básník má odhalovat svět, vystihnout SKUTEČNOST, to je jeho práce. Jít svými slovy do relace se skutečným životem. Nemalovat jaké by to asi bylo až maminka umře, ale vystihnout ji živou dnes.
23.09.2019 08:02:41 Mianiola
Děkuji za komentář. V zásadě chápu, co svojí výtkou míníte a částečně souhlasím, ale na druhou stranu se chci ohradit - poznámku jsem tam napsala hlavně proto, aby to případně někoho nesvádělo k tomu mi psát kondolence. Koneckonců, báseň není ani vyprávěna v ich formě, nýbrž jí oslovuji kohosi nevyřčeného. K obsahu - mám zkušenost se smrtí blízkého člověka, mám spoustu známých mého věku, jimž v blízké zemřely maminky; často přemýšlím o tom, jak moc si neumím představit, až tu jednou nebude moje mamka. Když spojím všechny tyto faktory a podzim za okny dohromady, vzniká melancholická nálada a v mysli záblesk představy, jak by to asi mohlo pro člověka vypadat... Nemyslím si tedy, že bych nějakým způsobem zneuctívala "básničinu" nevhodným fantazírováním. Až bude nálada, ráda napíšu i básničku o své vlastní, živé mamince. :-)
