Tma je velký černý pes
Jenž za oknem hlídá
Tak věrně zrovna jako dnes
Kdy se mnou venku snídá
Deprese je jak zlý vlk
jenž každou noc teskně vyl
pak jako klíště skočil za krk
až do rána se mnou byl
Bolest je jako prázdná kolébka
když matka porodí mrtvé dítě
bolest na dotyk je hebká
ale přesto z duše nenávidí tě
Myšlenky jsou jako hejno havraní
které okolo mé hlavy krouží
těžko tomu splínu někdo zabrání
Když mou mysl úporně souží
je to myšleno obrazně abych zdůraznil tmu jako takovou přeci jen uvnitř moc tmy nebývá pokud tedy nerozsvítím :)
12.11.2019 19:06:04 | Petr27
Smim si u tebe pobrečet? Jsem tady novic a mnohým básničkám vůbec nerozumím. Mnohdy mi přijde, že mít v básničce rým je takřka urážka poezie (ale možná čtu jen blbou rubriku, jak říkám, jsem tady nový). Ty se o rým snažíš, ale řekni mi, proč ve čtvrtém řádku máš termín posnídá. Sem takový jelito, že jen já cítim , jak narušíš rytmus?(termín snídá mi přijde rytmičtější). A když už jsem u toho (zbytek už nechám bejt, stejně tomu nerozumim), proč snídáš venku ve tmě? Já se do myšlenkových pochodů poetů dostanu, jen musim postupně, snad i s tvojí pomocí.
12.11.2019 17:55:59 | praetorian
díky za tip a názor :) s tou snídaní to bylo myšleno tak že spousta z nás snídá v době kdy je venku ještě tma kor teď na podzim a v zimě :)
12.11.2019 18:01:04 | Petr27
Ty, nešul mě :) Kdy se mnou venku snídá. Dyk píšeš, že snídáš venku. Kor teď na podzim, v zimě. A eště za tmy :)
12.11.2019 18:37:45 | praetorian