do listí

bylo jí tak ..
kolem sklonku života
a s holí srostla... dávno tomu
chodila zamračená
pod vousy si
sama

někdo by mohl
ten kdo neznal všechny střípky
někdo by mohl rychlým soudům dát
dveře otevřít
nechtíc hřát

na prsou
hádám tajemství si
nosila, to ten vyhořelý smích
svírala
skoro v křeči
vrásky v dotecích

chyběl kdo zeptat
by se odvážil
věděla víc
než podvečerní stín
byla tam
očím nezbylo než tonout
...tikot bez hodin


zůstalo jim
než nevědomost
z obavy otázkou prolomit hráz
A tak jen svíčka do tmy každý podzim


jen ona věděla
povznesl se k duhám