Anotace: *
tam
za špinavým sklem času
tikají hodiny bez ručiček
těžkopádně se posouvají
skrze prach dní
tak neskonale trhavě
jako když se láme v pase
dřevěná loutka fantazií
poplivaných minulostí
téměř zapadlých v bažině mysli
ne, já nepláču
to jen odraz mojí duše
skví se v oku
24.11.2019 10:25:13 praetorian
Hezký slova, škoda, že se alespoň nějak nerýmují ...
26.11.2019 09:03:13 Pétík
Zrovna tohle bych chtěla taky umět, psát volný verš. Ale nikdy nevím, jak na to, tak to buď zveršuju, nebo mi ten nápad leží doma a já nevím, co s ním.
27.11.2019 06:27:06 Anděl
Petí, to chce zkusit a nebát se...ach...začátky byly pro mne tak těžké...ale neříkám, že nyní je to lehké:-) píšu co cítím:-) tak nějak..ale je pravda, že ohromnou inspirací mi je hudba. nechám ji znít a zavřu oči..představuji si, kde jsem...příběh se odvíjí sám...děkuji Ti moc za konetáře:-)
25.11.2019 06:32:15 Anděl
Víš...nemám moc ráda uniformovanost...a jdu vždy proti proudu:-) a tak rýmy na mne moc nejsou. Píšu ze srdce...co mne napadne a na rýmy nekoukám..ale děkuji Ti:-) třeba jednou...