Les

Les

I
Skrze temný les a chladnou noc,
Cestou vyšlapanou,
Kde stromy spí a mlha leží,
Kde ostré vichry vanou.

Kde skrze den, jest Slunce jen,
A v noci měsíc vládne,
Kde neozve se žádný zvuk,
Když strom přes cestu spadne.

Tudy prochází se postava,
Pod rouškou tmy tam bloudí,
Se stromy mluví, s mlhou také,
Chce, ať jeho život soudí.

Ptává se listí, ptává se větru,
Nu odpovědi žádné,
I přes to, každou noc při půlnoci,
Vydá se v noci chladné.

„Ach, pověz větře, ach pověz strome,
Proč hlupákem jsem musel být,
A dívka, které již srdce shnilo,
Musela se mi zalíbit?

Dívka, jejž mysl zdravou,
musel už cizí pokroutit,
dívka, jejž pohled mrtvý,
musí mě vždycky zarmoutit.


Dívka, jejž smích upřímný,
Navždy už zmizel v temnotě,
Dívka, jejž srdce shnilé,
Dobije někde v samotě.

Ach větře, ach strome,
Jaký žal já v srdci mám,
Ach poraď, poraď mi,
Nechci být v tomhle boji sám.“

Každou noc chodil, každou noc ptal se,
Každou noc strádal víc a víc,
Ptával se keřů, ptával se rosy,
Nejednou mluvil na měsíc.

Nikdo však nevěděl, nikdo však neřekl,
Jak svoje trable řešit má,
Celý les mlčel, celý les truchlil,
Zněla ním slova lítostná.

 

II

Půlnoc přišla, měsíc zářil,
Les tiše čekal návštěvu,
Nikdo však pořád nepřicházel,
Nepřišel hledat úlevu.

Nikdo si nepřišel povídat se stromy,
Nikdo si nepřišel povídat s měsícem,
Nikdo si nepřišel pro rady od lesa,
Nikdo si nepřišel povídat o ničem.

Les stále smutnil, les stále úpěl,
Pořád byl plný lítosti,
Bylo mu líto smutného osudu,
Odvěké světské podlosti.

Dlouhou, dlouze věčnou dobu,
Les trápil se a smutnil sám,
Po nikom ani vidu ani slechu,
Les podléhal vlastním myšlenkám.

Když už nečekal, že někdy opět spatří,
Tu známou, ztrápenou lidskou tvář,
Hle! Po pěšině lesní vykračuje si,
Avšak na tváři – úsměvu zář.

„Ach strome, ach větře, já přišel jsem dnes naposled,
Ta dívka – Anička se jmenuje,
Já promluvil si s ní a zjistil, že ona, větře,
Ona mě miluje!

Já už netrápím se minulostí,
Už dosti bylo hořkých slz,
Já miluji ji, ona zase mne,
Velkou podívanou propásls!“

Les radostně poslouchal, rád slyšel noviny,
Rád slyšel šťastný přítelův hlas,
Neznal ho takto, s úsměvem na tváři,
Byl rád, že nebude truchlit už zas.


III

Když doba utíká, lesy se nemění,
Kde strom stál dřív tam stojí stále,
Jak lidé stárnou, les jenom sílí,
Roste a šíří se dále.

Léta už uběhla, co les smutkem trpěl,
Myšlenky už jen pěkné má,
Nikdo v les nezbloudil, nikdo v něj nešel,
Les stále jen jednu tvář zná.

Nastala noc, jak každá jiná,
Hvězdy si s měsícem hrály,
Po temné pěšině postava kráčí,
Les ji vidí na obzoru v dáli.

Les ihned poznal tvář svého přítele,
Diví se, co tu pohledává,
Co přišel stromu a větru říci,
Jakápak slova skomíravá?

Nepřišel avšak, nepřišel mluvit,
Nepřišel mluvit o sňatku.
On přišel konat, on přišel jednat,
Držíce v ruce oprátku.

Tak stromy, ke kterým dřív mluvil,
Posloužily jako smrti zdroj,
Lásku nešťastnou zřejmě neustál,
On prohrál o svůj život boj.

Autor Samta, 04.01.2020
Přečteno 223x
Tipy 12
Poslední tipující: Jaruška, Guldrun, Koblížek, Donne, Frr, jenommarie, šerý
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Samto, tak to je dílko. Povedlo se Ti a moc se mi líbí.

19.05.2020 22:34:45 | Jaruška

Tak to rád slyším a moc děkuji :3

20.05.2020 03:28:35 | Samta

Dokážeš svými básněmi nenudit a to je u mnoha autorů vzácnost. :-))) Hlavně mají nápad a šimravé napětí.

07.05.2020 07:53:41 | Koblížek

To rád slyším a jsem rád, že se ti mé básně líbí :3

07.05.2020 11:41:15 | Samta

moc krásné :)

10.02.2020 21:42:38 | Petr27

Děkujiii :3

10.02.2020 22:24:48 | Samta

Tak nádherný a tak smutný, já to četla jedním dechem. Tolik pocitů a vjemů, krásná je. ^ST^ ;-)

04.01.2020 08:48:51 | jenommarie

Děkuji moc, jsem rád, že se líbí :)

04.01.2020 13:23:15 | Samta

Hezkej rozjezd první sloky. Další koment jen na výslovné přání a vlastní nebezpečí autora. :)

04.01.2020 08:42:31 | praetorian

Děkujuuuu :) Jestli máš něco, co by jsi ještě dodal, tak sem s tím, tady to nikomu překážet nebude xd

04.01.2020 13:24:14 | Samta

Uf, to zírám! Tahle báseň by klidně mohla být prologem eposu "Sága o Volsunzích" Zní to tak (pěknou) šerou Severskou mytologií. Už ten rozjezd prvé sloky. Opravdu pěkná práce. Po mém soudu nejlepší, z Tvých zde publikovaných*

04.01.2020 04:07:53 | šerý

Děkuju moc :) Je to dokonce jedna z mých prvních básní, teď sem posílám postupně všechna moje díla a konečně jsem se prokousal i k tomuto xd

04.01.2020 13:25:52 | Samta

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter