Čí jsme

Smutek v srdci
mění dny, sny, mění osudy
Posledním mávnutím,
posledním stiskem ruky

Když cesty nevedou nikam
Když hodiny přestanou tikat
Když duše odmítne utíkat
Když aura změní výklad

Smrt nemění, nevybírá si
Přijde ke každému,
vezme si, vzít si musí
Bohatý nebo chudý

Moudrost nezná spěch
z proudu času pramení,
svých dvanácti
hvězdných znamení

Od té doby vnímám jinak,
viděla jsem smrtí, život zžírat

Vzpomínky, stavím je stejně,
jak staví se věže kostelů
V nich schovám se
když těžko je mi v slzách

Tam vzpomínky na rodiče
Tam je můj maják

Díky nim se směji, pláču,
to kým jsem, je z jejich zásluh
Děkuji za životní touhy
chci dávat druhým radost, jako oni