Trpěl jsi
Trpěl jsi
Anotace: Smutný odchod táty
Lože, bílá oblaka
potřísněná krví,
řetězy na těle,
spoutaný
v kómatu vlastní cely
Na hlavě kápi,
v krku díra
na srdci tíseň,
bez křídel motýl
dál už nemůže létat
20 let zpátky,
s černou barvou havrana
V očích a na rtech
měl jsi úsměv anděla
Nepromluvil, nechápal
Ten strach, pocit bezmoci
od bolesti utéci
lidskost navrátit,
kéž by ztratit se dala bolest,
kéž by mohl každý se snem odejít
A oni se jen dívali, zatím co
v kachlích skomíral svět
Z paluby nemocniční bárky
duši nevrací zpět
V sále i předsále
situaci zoufalé,
hledal oči mé i ruce,
ty však jen váhali
Pořád se mi vrací
tvůj prst a pohled k oknu,
na ptáčka, co seděl nad okny,
větve vysoké, mačkal se
a díval na tebe
Pokoj č. 22, bez těla, jen duše
Usmál ses, pohladil
Čekali na tebe,
druhý den jste spolu
odletěli...
Komentáře (20)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk12.08.2020 22:44:33 uživatel smazán
Je smutné a bolestné, když nám odejde člověk tak blízký jako je táta či maminka. Zůstanou vzpomínky a pocit, že jsou stále s námi.My jsme jejich nástupci a koloběh života ,, jde" dál.
Velmi dojemná báseň milá Islo. Objímám Tě.
..ST..
13.08.2020 13:53:52 Isla
Milá Jaruško, děkuji ti za objetí.
:) Ano, s touhle myšlenkou jsem se neuměla srovnat už od dětství.Bála jsem se toho a když jsem prožívala těžké chvíle s mým statečným otcem, poznala jsem nejen bezmoc člověka. Moje maminka opustila tento svět, daleko ode mě. Taky moc smutně.Pocity a vzpomínky zůstanou v srdci navždy.
13.08.2020 21:55:39 uživatel smazán
Milá Islo, život je opravdu složitý.
Mně maminka odešla, když jí bylo pouhých 54 let. Bylo a je to stále bolestné, nikdo to nečekal. Již jsem se zmiňovala v některém z mých komentářů, že mě maminka nikdy nepohladila. Nevím proč tomu tak bylo, ale přesto mi chybí.
Tatínek umřel 10 let po ní a měl jen 68 let.V mém životě odešlo již hodně lidí, které jsem měla ráda.
Proto sdílím Tvoji bolest a vím, že to bolí.
Klidný večer.
29.06.2020 22:57:12 Dávid
Po prečítaní si naozaj želám byť vedľa teba a vrúcne ťa objať
30.06.2020 05:19:21 Isla
Děkuji ti Davide za tvé objetí... :)
To, jak se k sobě chováme, co si říkáme. V sobě samých i ven k druhým. Vlídné slovo, děkuji ti :)
25.06.2020 13:41:02 Emily Říhová
Krásně vyjádřený bolestný smutek...
Opatruj se milá Islo, posílám objetí :*
25.06.2020 08:54:13 jenommarie
Tyto bolesti jsou největší a bohužel ani ty obrazy nám nezmizí. :-(
Zachovat si ve vzpomínce ty krásné společné chvíle a ty si tam hýčkat. *ST
Bolestivé ale hezky napsané milá Islo, objímám tě..znám to také
25.06.2020 06:41:53 Iva Husárková
je mi to moc líto Islo upřímnou soustraST :-((
25.06.2020 07:10:51 Isla
Děkuji Ivo, je to už 5 let, pořád to všechno utrpení vidím tak živě... Pak mě přepadnou tyhle emoce. Ještě že se člověk může o někoho opřít a pak, život musí jít dál.
25.06.2020 07:19:00 Iva Husárková
jsou rány které se nezahojí je to smutné a bolavé Islo objímám Tě ale jak píšeš je třeba jít dál napsala jsi tatínkovi krásnou i když hodně bolavou báseň :-))
25.06.2020 02:39:09 milík
Všichni vodletíme s ptáky tos nepochopila?! Bárka je Estonvilla jenže taky nevrací duši celou ale může udělat já nevím do jaké míry věrnou kopii..
Mám jich tady spousta. Duše musí věřit kam jít my jim vydáváme jenom těla prakticky. Ale dost se to shoduje tohle by nebylo vo tom..
Vojáky s panenkama to běžně jde. Noví bojovníci žejo.
Ale zase všechny holubice nespojíme, to by bylo Sci-Fi.
Je mi To líto, snad přijde. Papa A.
