Anotace: *
kdyby ticho mohlo mluvit
mlčelo by
skrze měsíční svit
chytá mé slzy
neviditelné
tak pláče duše
oděna v barvách opuštění
protože ani ve snech
nic v pořádku není
láska a výkřiky na kříži
bolest a žár
ve vlnách se blíží
udeří náhle
svinutá do ulity chvíle té
vím
hladkým slovům
už nikdy neuvěřím
16.09.2020 13:08:04 jenommarie
Strachy si držíme
aniž by jsme chtěly
těžké je začít opět lásce věřit.
Čas s osudem..snad přijde ten, trpělivý, který pochopí a bude zraněnou duši
umět hladit. ;)* *ST
16.09.2020 00:02:34 šerý
"… oděna v barvách odpuštění"
"... hladkým slovům už nikdy neuvěřím."
Je zde zřejmé, jak mistrně poodhaluje autorka svoji skrytou hloubku empatického projevu*
Pěkná báseň, Andělko.