Úzkost

Krásnou škvírou v nitru.
Mám v sobě jikru.

Moře, možná se mi pletou
slova.

Klepou ruce.
Žije stres.

Povím Ti to
právě dnes.

A mezi kamením
mě čeká znamení.

Moře rozuzlení.
Božské pohlazení.

Možná bych se ráda
utopila.
V Tobě.

Možná přemýšlím,
jak lidé žijí v hrobě.

Svěřím se já Tobě.
Jsi klíč.

A já potřebuji Tě víc.
Sobě rozumět
je těžké čím dál víc.

A tak přešlapuji
z nohy na nohu.
Pevný krok dál nemohu.

Neurony létají do vesmíru
a z Tebe kradu všechnu sílu.

Mám jít a hledat
správnou v sobě víru?
Nemám štít mušketýrů.

A tak se podám Tobě.
Neslyšně a něžně.

Možná i sametově.
Přijmi mě se svými klady i zápory.

Všemu navzdory.
A já budu mokrá od vody.

A slova podáš v správný čas.
Uslyší mě ten správný,
kdo mě má vskutku rád.

A bude při mě stát.
Dobrý kamarád.

A život se dá do pořádku
a já nebudu mít strach
i z nepatrných oblázků.