Anotace: Ze sbírky Raketa letí 2020. Pro Rozmarýnu. A děkuji za její komentář k minulé básničce.
Někdy nejde vidět
hvězdy na obloze.
Někdy všechno mluví stroze.
Bez energie a vize.
Víra občas upadá.
Zítřek má záda bolavá.
A řeknou Ti,
že máš vstát.
A ty špatného snu hráč.
Umíráš v ulitě
a všechno bolí Tě.
Není vize.
Občas nesvítí
ani jedna hvězda na obloze.
A hurikán v těle svíjí se
a duše na ulici bojí se.
Je dřina být sama a sám.
Smutný hlavolam.
Ale já Rozmarýnu znám
a jí díky básní přikládám.
Někdy duši i smutek sluší,
to jistě mnozí z nás tuší,
že nemůže jen skvěle být,
to ať dobro můžem ocenit...
Krásné svátky Jituško (*)
23.12.2020 00:35:56 | Emily Říhová
Óóó, děkuji ti velice, drahá mkinko! Tato se opravdu povedla (*ST). Skutečně moc krásně píšeš, ten komentář pod minulou básní byl zasloužený :).
10.12.2020 01:07:47 | Rozmarýna