Nikdo nepřišel.
Nikdo nezazvonil.
Nikdo neodešel.
Nikdo nepromluvil.
Stál tu jen sám.
Člověk, jenž potácel se ve svém stínu
a házeli na něj hlínu.
Přál si být sám.
Společnost mu byla cizí.
Bál se, bál se lidí.
Kráčel ve svém stínu,
po kamenech a kapradí,
dál jen pryč od lidí.
To oni jen jej zničili.
Nikdo nepřispěchal.
Nikdo se neobrátil.
Nikdo nezavzdychal.
Nikdo se nevrátil.
Stál tu jen sám.
Stín člověka.
Úděl. Pád i klam.
Nikomu neřekl,
já umírám.
Nikdo se neptal.
Nikdo nereptal.
Nikdo nevstal.
Žádný povyk.
Žádný pláč.
Ticho a pak už nic.
Zemřel a řekl si,
že v nebi mu bude líp.
Takový je život.. Silná
17.12.2020 09:24:10 | Dejvis
Děkuji za přečtení. Ta holčička v uvozovkách, v roce 1991, co to psala, na chalupě ve Břehách, dala do toho kus životní moudrosti od svých babiček.
17.12.2020 09:58:58 | mkinka