Rozlámaná.

Já rozlámaná.
Vstala jsem
a bolí mě hlava.

Sazím semínka do ztracena.
Občas ani ve verši není
voda svěcená.

Je potemnělá.
Málo krášlená.

Patronka křtu.
Občas projeví se.

Mnohdy dáví se.
Duše rozpolcená.
Na kousky rozkrájená.

Je sama a sama.
Příliš zanícená.

Rána se nehojí sama.
Proudí verš do neznáma.

Zpívá a ječí a je v křeči.
A ten sníh zní jako v cizí řeči.

Jsem básník?
Zajímá to někoho přeci?

Není nesmrtelnost křehčí?
Zápasím v sobě a všechno brečí.

Přečteš si to?
To mám věci!

Jsem pořád křehčí.
A cosi ve mě křičí.

Nová sbírka?
Lehká pírka?

Cosi?
Dech opičí?

Jsem přející
a přešlapující.

Jsem tlumočnicí svého žalu
a zpěvem dekád svého života.
Jsem i němá hmota.