Rozlámaná.
Rozlámaná.
Vstala jsem
a bolí mě hlava.
Sazím semínka do ztracena.
Občas ani ve verši není
voda svěcená.
Je potemnělá.
Málo krášlená.
Patronka křtu.
Občas projeví se.
Mnohdy dáví se.
Duše rozpolcená.
Na kousky rozkrájená.
Je sama a sama.
Příliš zanícená.
Rána se nehojí sama.
Proudí verš do neznáma.
Zpívá a ječí a je v křeči.
A ten sníh zní jako v cizí řeči.
Jsem básník?
Zajímá to někoho přeci?
Není nesmrtelnost křehčí?
Zápasím v sobě a všechno brečí.
Přečteš si to?
To mám věci!
Jsem pořád křehčí.
A cosi ve mě křičí.
Nová sbírka?
Lehká pírka?
Cosi?
Dech opičí?
Jsem přející
a přešlapující.
Jsem tlumočnicí svého žalu
a zpěvem dekád svého života.
Jsem i němá hmota.
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskNěmá nejsi Kriste pane
zde jsou verše vyzpívané
do výšek i do hloubek
Jak by řekl Holoubek
10.01.2021 10:38:24 | kašpar
Moc děkuji za komentář. Ani nevím, jak jsem to napsala s tou hlavou, která bolela.
10.01.2021 14:04:00 | mkinka
Prvních sedm a poslední sloka, se mi líbí nejvíc* Takto alternativou pokrácené a nově propojené, by bylo pro můj vkus super.
10.01.2021 02:12:16 | šerý
Velmi mě potěšilo. Sebe popisovat je velmi těžké, a proto si vážím ocenění dalších.
10.01.2021 14:02:17 | mkinka
Jsi jen to, kým chceš doopravdy být. Tak to mají všichni. Jsme produkty našeho myšlení, bohužel... A jestli jsme básníci? To neposoudí nikdo, je to jen slovo :o)
09.01.2021 16:16:59 | Crazymike
Děkuji za tip i za přečtení. Samozřejmě i za komentář. I s bolestí hlavy se dá psát.
09.01.2021 16:54:23 | mkinka