Smutek.

Smutek se nedá zabalit do peřin.
Drnčí mě hlava.

Nevypila jsem žádné z vín.
Život podivín.

Možná, občas slova prázdná.
Mysl bezbranná.

Zhaslá lucerna.
Kde člověk má hledat smysl života?

Občas není záloha.
K čemu je dobrota?

Nikdo jí neocení.
Jenom zuby cení.

A sype zvláštní zrní.
Kamení zabolí.

Hlas šakalí.
Sliby jsme propásly
a došlo podmáslí.

Hlavo, rozkouskuji Tě,
ale miluji Tě.

Napsala jsi mi pár krásných slov.
A bolest nemusela mít doslov.

Samota rozpouští se v prostoru.
V prapodivném praporu.

Kdo zná od žalu závoru?
Trať temná není hraná.

Člověk je sám
všemu navzdory.
Jen převléká si občas úbory.

Nebylo mi lépe,
když chodila jsem ještě do školy?