Smutná máma.
Smutná máma.
příběh otvírám vám do klína.
Smutné stěny pokoje.
Tělo mé jde do hnoje.
Už nežije.
Je robot bez ideálů.
Rádio bez kanálů.
Propad z bulvárů.
Svět bez antény.
Děsivé stěny.
Holčičko moje!
K Tobě jde slza moje.
Mrtvý mobil a pak nic.
Ticho mě barví smutnou líc.
Radost už vyprchala.
Kde je ta holčička,
co jsem jí vychovala?
Scénář z krutého filmu.
Mám změnu v nedohlednu.
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk... pevné obejmutí ...
... terapie ... pomáhá ...
04.02.2021 00:37:12 | Marcella
Máš pravdu. Také objímám.
04.02.2021 02:17:51 | mkinka
****ST OBEJMUTÍ víc nic a pá**
03.02.2021 12:52:41 | jenommarie
Děkuji. Dospěla jsem, že se musím otevřít. Ve mě bylo příliš dusna.
03.02.2021 13:30:41 | mkinka
Jsi šikovná..jdeš správným směrem a určitě ti bude lépe a lépe. Věřím v tebe;)*
03.02.2021 13:35:37 | jenommarie
Jsem tady, abych vám mohla posílat další a další básně. A prostě tady jsem se našla. Je to tady domov.
03.02.2021 13:38:33 | mkinka
Zaujala.
02.02.2021 14:20:53 | Psavec
Děkuji moc za napsání. Přišla jsem s tím, protože už nebylo řešení než to ze sebe takto dostat. Někdy potřebuje člověk mít pocit, se podělit, aby jeho utrpení, jako moje utrpení matky, nebylo tak velké .To byla jediná šance, jak se trošičku cítit lehčí. Psaní jako psychoterapie.
02.02.2021 14:31:58 | mkinka