Vy jste moje rodina,
příběh otvírám vám do klína.
Smutné stěny pokoje.
Tělo mé jde do hnoje.
Už nežije.
Je robot bez ideálů.
Rádio bez kanálů.
Propad z bulvárů.
Svět bez antény.
Děsivé stěny.
Holčičko moje!
K Tobě jde slza moje.
Mrtvý mobil a pak nic.
Ticho mě barví smutnou líc.
Radost už vyprchala.
Kde je ta holčička,
co jsem jí vychovala?
Scénář z krutého filmu.
Mám změnu v nedohlednu.
Milá Mkinko, změna přišla. Těžko přijímám, že nepřišla dříve. Vlastně je to něco, co nikdy nedokážu úplně přijmout. Objímám Tě, maminko.
19.12.2025 12:03:43 | Radost
****ST OBEJMUTÍ víc nic a pá**
03.02.2021 12:52:41 | jenommarie
Děkuji. Dospěla jsem, že se musím otevřít. Ve mě bylo příliš dusna.
03.02.2021 13:30:41 | mkinka
Jsi šikovná..jdeš správným směrem a určitě ti bude lépe a lépe. Věřím v tebe;)*
03.02.2021 13:35:37 | jenommarie
Jsem tady, abych vám mohla posílat další a další básně. A prostě tady jsem se našla. Je to tady domov.
03.02.2021 13:38:33 | mkinka
Zaujala.
02.02.2021 14:20:53 | Psavec
Děkuji moc za napsání. Přišla jsem s tím, protože už nebylo řešení než to ze sebe takto dostat. Někdy potřebuje člověk mít pocit, se podělit, aby jeho utrpení, jako moje utrpení matky, nebylo tak velké .To byla jediná šance, jak se trošičku cítit lehčí. Psaní jako psychoterapie.
02.02.2021 14:31:58 | mkinka
Ach jo, někdy můžou vést pokrevní cesty úplně opačnou stranou, než se jejich cesty spojí. V sobě ale víme , kam patříme . Máma je jen jedna...
02.02.2021 14:03:48 | Isla
Milá Islo, ano, maminka je jen jedna. Kontakt s maminkou mi chyběl, je ale škoda, že mi to nedošlo dříve, že mi to došlo až tehdy, když jsem byla sama psychicky na dně. Proč mi to došlo až tehdy, když jsem řešila své úzkosti a kdy jsem si téměř úplně přestávala věřit? Takovéto otázky si dnes kladu. Přeji hezký den a děkuji, že jsi podporou mojí maminky.
19.12.2025 11:55:46 | Radost