Návštěvnost
Jak je smutné.
Jak je smutné.
slyšet příběhy neradostné.
Jak je smutné,
vidět se jednou a dost.
Slzy žebrají o radost.
Bože, dej lidi dohromady zpátky.
Bože, dej sílu, ať zmizí zvratky.
I hvězdy na obloze umírají
a tisknou se v beznaději.
Bože, zařiď ať je radost zpátky
i v třinácté pátky.
Bože, dej nám svátky!
Ať v samotě nepojídáme jen prášky.
A neživí naši duši přeludy a bludy.
A žijeme bez ostudy.
A dokážeme se rovně
postavit i do řady.
Bože, dej nám sílu odpuštění
a skrze Tebe přijde uvědomění.
Jsem jen služebnicí Tvojí.
Nakrm nás všechny nadějí!
Komentáře (18)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskO odpuštění je pěkné psát, ale hlavně by si lidé měli odpustit sami sobě... A žít tak, jak se má :o) Zmizela by nám pak většina utrpení...
10.03.2021 13:01:40 | Crazymike
I staň se ...
09.03.2021 22:06:36 | Vivien
Milá Vivien, Tobě také požehnané ráno.
10.03.2021 06:10:13 | mkinka
Velmi pěkná modlitba milá Mkinko.Také to denně vidím a vnímám, někdy si říkám, zda bude lépe.Potom přijdu domů,vrhnou se na mně vnoučci a vše je zapomenuto.Jenže si říkám, že já už mám něco prožito, ale oni mají svůj Život před sebou. Jaký bude?
Přesto stále věřím ...v naději.
Pěkný večer..ST..
09.03.2021 21:46:17 | Jaruška
Děkuji za napsání. Za podporu.Hezký den přeji a požehnané ráno.
10.03.2021 06:09:28 | mkinka
Nedávno jsem listoval v antikvaiátě na Smíchovském nádraží.
Měli Výbor z české středověké lyriky. Byl jsem skoro dojatý,
jak upřímně se neznámí, nám anonymní autoři vyznávali z podobných
komplikací, jaké dneska potkávají nás.
Zdá se, navzdory robotizaci a digitalizaci, navzdory urputné
a povrchní psychologizaci světa - člověk a svět je stále totéž.
Pán s Tebou, chce se říct na tu krásnou modlitbu.
A řekne se:
........ Pán s Tebou.
:-)
09.03.2021 17:57:21 | ttragelaf
Děkuji moc za obrovskou podporu. Přeji hezký večer.
09.03.2021 18:42:07 | mkinka
...no odpouštět moc nedovedu...to je smutné...málokdo si to zaslouží...to je smutnější...a co je nejsmutnější?...neumět odpustit ani sobě...;-)
09.03.2021 16:35:02 | Marten
To je spíše rozhovor s Bohem. Básnička má smysl víry.Když člověk zůstane sám. Musí věřit, aby žil dál.
09.03.2021 16:36:57 | mkinka
...aha, ale nejsem věřící...o to to mám těžší...věřit sobě..;-)
09.03.2021 16:38:33 | Marten
Popravdě, když se dostaneš přes určitý práh a nemáš nikoho, tak musíš najít něco jako prostředníka. Jde o to, aby člověk našel zpátky sebe, přes různá traumata a životní facky. Nikdo není dokonalý. I kočičky si občas zkouší drápky, kde zrovna nechceme. Život je cesta a někdy občas krkolomná, ale naše a my jsme ty tápající a hledající. Každý píše svou knihu nedopatření a svých vlastních omylů, ale když zříme na vše skrze kapitolu lásky a sebe odpuštění je nám lehčeji a netrápíme se.
09.03.2021 17:08:39 | mkinka
...to se hezky čte...ale těžší je to zvládat...v tvrdé skutečnosti...ale máš pravdu, že vše je o nastavení mysli...
09.03.2021 17:11:22 | Marten
Děkuji za napsání. Pohlaď kocourka Mikeše.
Ono práce na sobě je ta nejtěžší, co člověk má. Někdy člověk se snaží pracovat sám na sobě celý život a pak má den, kdy vypění a může tu práci na sobě začít zase od a do zet znovu.
Já odpouštím všem, protože sama nejsem dokonalá a nikdy nebudu. Ale nejhůře odpouštím sama sobě, to mi trvá někdy pěkně dlouho, až se vypíši a je to.
09.03.2021 17:16:37 | mkinka
...mám to podobně jako ty s odpouštěním...trvá mi to dlouho...;-) a kocoura budu pozdravovat..až přijde z toulek po venku...
09.03.2021 17:20:17 | Marten
Moje Mkinka je také venku. Čeká jí vytopený krb a panička. Mkinka je vlastně moje učitelka života. Je vždycky a pro mě. Je klidná a hřeje mě.
09.03.2021 18:40:59 | mkinka