Ztráty.
Ztráty.
Počítám ztráty.
Dny zborcené.
Chvíle promarněné.
Počítám slzy.
Kde to všechno vězí?
Jsem vězeň sama sebe.
Jsem hrouda bez sebe.
Necítím ani sebe.
Smutno i z nebe.
Beznaděj tepe.
Naděje je vyprodána.
Už není pro mě odpradávna.
Skleslá záda.
Smutná hrana.
Zeď je mi společníkem.
Den náčrtníkem.
Otřu se ručníkem.
Dám rytmus jako do gala.
Nicota se udala.
Dny zborcené.
Chvíle promarněné.
Počítám slzy.
Kde to všechno vězí?
Jsem vězeň sama sebe.
Jsem hrouda bez sebe.
Necítím ani sebe.
Smutno i z nebe.
Beznaděj tepe.
Naděje je vyprodána.
Už není pro mě odpradávna.
Skleslá záda.
Smutná hrana.
Zeď je mi společníkem.
Den náčrtníkem.
Otřu se ručníkem.
Dám rytmus jako do gala.
Nicota se udala.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Taky se z toho jednou zeseru ;-)
13.03.2021 19:40:26 | Slav Milo
Velmi dobře řečeno.Děkuji za napsání. Hezký a Bohem požehnaný večer.
13.03.2021 20:18:43 | mkinka
nicotu světlo udolá...prosím Tě už se klidně zas hoď do gala***:-D*
13.03.2021 13:10:55 | Frr
Šla jsem k matičce Praze,
aby mě poradila,
jak žít blaze.
Dlažební kostky
dávaly odpověď.
Byla jsem plná a necítila šeď.
Zase ta Praha promluvila
a já zas žila.
Smítko oprášila.
Děkuji za úsměv na dálku.
Jsem tady a mám pražskou obálku.
13.03.2021 13:15:57 | mkinka