Smutek a lítost

Srdce mi buší jako nikdy dřív,
všechno mě klame jen ty o tom víš.
Cítím se chmurně nemohu plakat,
co z toho vznikne, půjdu - li makat.

Cítím klam, zmatek a nemůžu pět,
jak cestu najdu, chci-li jít zpět.
Čas už nevrátíš člověče bídný,
zbyte ti jízva tak se uklidni.

Láska, smrt či radost tě trápí?
Když ani jedno tak odsud vypadni!
Jsi zkažený hříšník, nemáš mě rád.
Moc mě to trápí, nemohu spát.

Klamné jsou jen řeči tvé,
co z tebe dál vypadne?!
Zlepší se to uvidíš,
za oknem je bílý kříž.

Pak se anděl z hůry snes,
a řekl mi jenom věz.
Lítosti ti nenáleží, mrtvé tělo tady leží,
na paloučku tvém, věz, anděli věz.

Teď mi tady nenaříkej, tělo je tvé tak pospíchej.
K bráně svatého Petra, pro odpustek a běž dál.
Najdeš tam co hledáš léta,
svou lítost, smutek a lásku k ženě.

Opustila malé jehně, opustila nenadále,
může se zdát všechno marné.
Tady ji najdeš a přivedeš zpět,
to je šťastný konec, můžeš zas pět.