Hledám sebe.
Ztrácím se.
Plazím se.
Prosím na kolenou,
duší roztrhanou.
Občas jak ve skleníku,
bojím se vzít za kliku.
Strach.
Dýchám ze zvyku.
Mezi prsty proklouzlo
mi téměř všechno.
Na chodníku brečím
jako děcko.
Ta malá holka
hledá důvod,
proč se narodila.
Sedí z života udýchaná.
Bílá jako stěna.
Přání nevyplněná.
Zvedá se z popela
znova a znova.
Ztrácí slova.
Vykořeněná.
A tuze sama.
samota občas všechny nás tíží milá moje... ale je to i prostor pro něco, čemu se říká tišina - Boží přítomnost... obejmutí:*
02.08.2021 08:50:08 | Sonnador