Vnitřní dítě.

Přišla jsi z deště,
holka malá.
Kočičko zvalchovaná.
Zcela utrmácená.
Maluji Ti zlatou rybku
v řece plno lásky polibků.
Jsi malá a uplakaná.
Bojíš se,
že Tě nikdo nemá rád
a přestáváš se smát.
Kolik Ti je let holčičko?
Kdy přistane Tvé sluníčko?
Držím v ruce Tvůj něžný obrázek
a pochovám Tě,
ať život se neřítí nazpátek.
Jsi sama a mihotáš
a nevíš, kam ruku dáš.
Průvan vzpomínek.
Těžce hledáš plamínek.

Tak mluvím se svým vnitřním dítětem.
Potřebujeme se navzájem.
Každou minutu i vteřinu
rozhovorem
nahrazujeme rodinu.
V jednotě hledáme mír.
Jednotu i jednu z vír.
Jak krápníková jeskyně.
Koukám a probouzím se
jako dítě nevině.
Holčičko, ty uvnitř, miluješ mě?