Dneska mi to tak neběhá.
Žádná sláva.
Duše, tělo hledá.
Jsem zase herečka.
Maska je maličká.
Uvnitř brečí holčička.
Hřmí i žena.
V žáru neukojená.
Jsem na své cestě.
Proud mě táhne.
Tam a tam.
Pořád sama zůstávám.
Jen myšlenky mám.
Bouří se a dusí žal.
Píšu ve spirále časoprostoru,
vstříc a pokouším se jít
a zvednout hlavu.
Lidé říkali tam
a já nechtěla žít.
Dá se bez snů všechno smýt.
Špínu a bouřku.
Všeho trošku.
Reliéf broučků.
Píšu, jsem jako malá.
Probouzím se v hloučku.
A pořád hledám krásný směr.
Můj pohled pádí i za kostel.
Prostě jsem i jsem.