Mám v sobě vodopád.
Teče a neví,
kam se dát.
Občas polykám
a zas hledám mír.
Není stín.
Kam schovat se mám?
Nastavuji dlaň
a sálá energie
pro vás.
Děti moje.
Jsem prázdná
a srdce
občas nepumpuje.
Budoucnost nefunguje.
Jen otazníky a vykřičníky
v sobě nesu
a celá se třesu.
Zavřu oči
a nespím.
Jen slova lovím.
Každý den věřím v zázrak,
co se nekoná.
Víra už ustává.
Dívám se do prázdna.
Nicota odpovídá.
Jen kočka zamňouká.
A vítr fouká
na důkaz, že ještě žiji
pro naději a do prsou se biji.
V duši zotavuji.
Jen píši mezi řádky.
Neobrátím život zpátky.
Pohádky jsou pro jiné.
Já si přeji jediné.
Vidět i naděje pohřbené.
Slza věří v uzdravení.
Možná jen sama to ví.
Není nic na churavění.
Tíživá melodie zní.
Skoro pohřební.
Smutné stavení.
Vnitřní slzy mluví
jsou mou krví.
Smutnost, za to rozbřesk povolal tvůj cit:) Hladím!!!
18.09.2021 08:54:37 | Dejvis
Nesmutni broučku ..nebo jen chviličku nech duši vyplakat a věř ,že se zase bude smát...Posílám lásku ve všech podobách a sílu po andělských křídlech....A.
14.09.2021 20:06:11 | Alice Ptáčková
ale no tak, pocem :* objímám...
a hele!: https://www.youtube.com/watch?v=QGO9R2GKBcc
14.09.2021 17:07:53 | Sonnador