Zpověď.

Duše se svléká.
Bortí i vzteká.
Zrak rozostřený.
Migrény a extrémy.
Dupu ze stěny.
Hladím staré noviny.
Jsem touha zakletá.
Tělo bez dotyků
a plné vzlyků.
Jsem blázen,
co dopadl tvrdě na zem.
Léta života
jsou jako mrtvá voda.
Chtěla jsem to a to
a přišla nepohoda.

Jsem zralá žena
a nenaplněná.
A to je škoda.
Co bude dál?
Možná to kamení,
se změní v znamení.
Dostanu objetí
a shodím prokletí
a zahřeji se v milém doupěti.
A bude mi dobře jako dítěti.

Báseň občas tlačí na pilu,
v hlavě mám díru,
ale upřímně miluji
a hledám sílu.

A den, kdy ani v duši
nic nebolí.
Jsem troska,
co sama se sebou zápolí.
Já vím.
Nejsem zábavná pro okolí.

Najdu kout
a brečím, kde mě nikdo nevidí.
A dostat ze sebe x y závaží.
Jsem vlastně introvert,
co musel vyjít ven,
protože chtěl mít
přeživší den.

Vše dobré.
Kamarádi jen.
S vámi se směji.
Den je rozsvícen.
A terapie básníkem.