Vnitřní svět

V kráteru bezmoci,
člověk volá po pomoci.
Disharmonie osudu
vrhá stín a mlýn.
Budu či nebudu.

Harmonie tónů
má barvu z kamenů.
Hráč hraje ve jménu.

Taktika zavírání vrátek,
i když není na kabátek.
Občas špatně hraný film.
Já jako tvrdý splín.

Deprese a v sobě výbuch min.
Teror svých vlastních vin.
Vše není jako výkladní skříň.

Potlačená agrese
po traumatech v čase.

Obejmi mě.
Milý hlase.

Zápas.
Srdce bije o obruče.
Tluče. Nával. Křeče.
Samota duše.

Vezmu papír do ruky.
Den míchá šeď v jas.
Jednou se vzchopí kvas.
Temno a strach
žije v každém z nás.
Jen prolomit tu hráz.
Papír je lyra v nás.