Rozházela jsem tempery.
Malovat samy nechtěly.
Stesk protnul stěny.
Odpověď a v sobě extrémy.
Chlad já dala papíru.
Bílá čtvrtka měla málo prostoru.
Emoce a nejasno.
Ach, ráno ani polojasno.
Jak díra v hlavě
chodí fantazie.
Já chtěla si hrát
a všude zkrat.
Jak malé dítě
lezu po zemi.
Hledám znamení,
že konec truchlení.
Telefon němý.
Bariérou jsou stěny.
Duše je v tahu.
Zázrak ani v milodaru.
Má svíce sotva se drží
přes všechny pokusy.
Chci odlétnout
a žít život husí.
Nemám kůži hroší.
Dav nezvládám.
Žvást a klam.
Slzy utírám.
Pravda není.
Jen mimoděk snění.
Řeč pokulhává.
Utéci. Věčná sláva.
neplakej veverko... anebo jo, mi to včera dost pomohlo... objímám Jiti*
25.01.2022 14:09:58 | Sonador
Utéci není kam.
Vše často bývá sebeklam.
Vše mimo kotěte na klíně.
Co ve vteřině !
Tak krásně vrní !
A TY se usmíváš ...
Protože víš ...
Až domů dorazíš ...
Že na rozdíl od jiných ...
Jen zašeptáš ...
Čiči ...
Čiči ... A je fajn.
25.01.2022 13:46:09 | Fialový metal