Sotva kdy

Noci jak vidno

dochází sametově temná tuš

 

nikoli kvůli ženám

sténám

jen pro stihomam

optický klam

démon mi šeptá

pro stíny žij

pro ně se vzruš

měj v hlavě 

tak jako Vincent van Gogh

 

ryšavý hoch

 

Proto mi mezi ušima

zní ohlušující tuš

dekadentní famfára

 

Svou mužskou roli

splnil jsem

 

bezezbytku

před mnoha dekádami

přechodně byl jsem i morous

 

 

Smířil jsem se konečně s tím

že je na čase jít proti proudu času

 

k dětství

po strništi bos

trýznivě mezi stvoly

 

Přijmout poslední dějství

 

Je život životem

jenom když bolí

 

Tak dávno jsem byl

 

Cítil se dobře v těle muže

 

a sotva kdy

mi krásná dívka

zavdá

 

k přerývávým stenům

 

nemohu dál

 

 

UŽ

je příliš pozdě

 

z chřípí 

z nozder

 

UŽ

už

 

nevyslovím

 

Uzavírá se kruh

 

o cíli rozhodne

 

sám 

 

Bůh