Slzy se valí.
Dech není.
Žádné znamení.
Prázdno.
Smutné dění.
Lidí odcházení.
Už nepíšu.
Jen sebe drolím.
Den utíká.
I dýchat se bojím.
Křeč a nesním.
Budoucnost nevím.
Marnou nadějí se živím.
Babička říkala,
že schovávala se před nálety.
Já opakuji si její věty.
Škoda, že se to opakuje i rýmuje.
04.03.2022 19:40:58 | umělec2
Já poslední dobou dost často vzpomínám na babičku, jak říkala, že to pořád dunělo. I jsem četla o tom i jinde, jak byl bombardován Kolín. Druhá světová válka byla pro babičku stále smutnou etapou. Byli jsme rozvětvená rodina.Moje prababička měla deset sourozenců. Vazby byly velmi blízké.
Rým je spíše jako tok slz, samovolný a pochází z upřímného vnitřního já.
04.03.2022 19:55:54 | mkinka