Povídání

Šla jsem po ulici
a viděla věci,
které nechtěla jsem vidět.
Ale byly a docházely.

Jako stín stromu
já pučela z rozpadlého krovu.
Slzy máčela,
jak málo pomoci mohu.

Cit dát tam,
kde roste baklažán.
To nemožné jest.
Ani sonátu
dát bez plodných hvězd.

Prožitek okamžiku
zpívá v rádiu podivných hluků.
Kde je přirozenost
a duše skvost?

Umírá lidství.
Nebo jde o přenos?
Data, synchronizace, elektrifikace.
Jsme nástroje i cizí ruce.
Ach, Bože.
Dej lidství bez nože.

Vůle stonožky
i bolest bez záložky.
Rdousí se dech.
Ekvivalent žití
umírá bez povšimnutí.

Rychlost, běhu tah.
Láska ať dá zastavit
a nechá smutek vzdalovat.

Prach lomcuje ulicí.
Neohlédnu se za zlatou udicí.
Je jen bárkou truchlící.

Praporem bez nekonečna.
V míru cesta věčná.
Bože, stůj při nás.
Zem je pořád krásná.