Vzpomínky se vracejí,
Jdeme městem, ulicí,
Někdy mám pocit, že upadnu,
Ty to poznáš a chytneš mě za ruku,.
Proč se pořád chováš jako kamarád,
Už sem dlouho neslyšela to tvé: „Miško mám tě rád“.
Marťo já už si přece nechci hrát,já chci lásku,
Nechci přes pusu tu prokletou pásku,
„Miluji Tě“ chtěla bych ti říct,
ale když se podívám do tvých očí, odvaha je pryč.
Proč si tak daleko, nebo proč já nejsem blíž?
Tohle všechno je někdy těžké pochopit.
Promiň, ale tohle mi báseň moc nepřipomíná, spíš takovou snůšku smutných myšlenek.
20.03.2007 21:08:00 | medojed