Ruská matka

Ty malej ruskej Zmetku křičí a rukou zdviženou hrozí, slzy jí tečou z očí,
její syn je již na Pravdě Boží.
Ty malej Vrahu, můj syn už není, za vlast prý padl,
ty malej vrahu, ty malej vrahu, ty male.....

Pak padá žena na kolena, a její vlas zcela zbělal náhle,
nešťastných matek přibývá stále.
Jsou jich již stovky a budou jich tisíce, nad Zemí již slunko nesvítí,
daleko je i svit Měsíce.

Však přijde doba, kdy zbraně přestanou mít sílu,
již teď mějme ruce své připraveni k dílu.
Boření a zrod, je to stále dokola, při zrodu nám vždy láska pomohla,
a snad zase pomůže.