Strach

 

Strach z toho, že přijdu o tebe

Strach z toho, že nepůjdu do nebe.

Tolika věcí, co drží mě v napětí.

Pocit kdy vše vyřeší jediné objetí.

 

Proč jen si nechám, poroučet hlavou

Proč žiju s pocitem, že jdu vždy stranou.

Pocitem prázdnoty, strachu a zmaru.

Že co děje se kolem však nemám páru.

 

Tolik lží a zloby v tobě vše zničí.

Kdy nemůžeš nic, kde všichni jen brečí.

Kde láska už není, kde převládá strach.

Kde se nic netvoří, jen sílí tu krach.

 

Domy bez domova, vztahy bez lásky.

Vždyť tento svět již dělá jen vrásky.

Kolik snese toho nebohý chlapec.

Kolik jen dá se než namotá vlasec.

 

Proč jen si počínat ve smutku a zlobě.

Jinak to nejde, vítej v té době.

V době kdy bolest vymění radost.

V době  kdy vše co uděláš už není za dost.

 

Chtěl bych jen jediné, mít vlastní víru.

Víru v lidi kolem a chvilku klidu a míru.

Kolik jen snesu, než dojdu ke konci.

Kam až já dojdu, bez cizí pomoci.