Klepala
Klepala
Klepala na dveře, klepanou kosou,
že prý mám vstát, jít s ní ranní rosou,
prý ukáže zítřek a včerejšek není,
odvede mě, ale nepozmění...
Klepala na okno, o staré tabulky,
dala mi budoucnost do malé škatulky,
a nemám už prý cestu zpátky,
poslední odečet, poslední splátky...
Klepala v zrcadle, tak nějak ze vnitřku,
že prý mi daruje, poslední výčitku.
Poslední vzpomínka a potom spát,
"Žil jsem prudce, žil jsem rád."
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk26.02.2023 14:16:11 Emily Říhová
Každý jednou zaslechne klepání,
pak projde se posledním svítáním... ;)
Hodně štěstí
24.02.2023 19:36:12 Fialový metal
Povedená akce.
Záběr i střih
Rým a spím sladce
Na vlnách Tvé poezie.
***
Ať se Ti daří.
24.02.2023 10:40:11 jenommarie
A přitom..běží filmotéka
život tak rychle pryč odtéká
za zvuků toho klepotu..
za spousty vnitřních cvrkotů.
Tak, a teď..bez výčitek..spát.
.
No raději ne.
Ale napsal jsi to pěkně:)
