Volal jsem
Volal jsem
Volal jsem o pomoc
a stál na kraji metra.
Lepil jsem slůvka,
že vlak přijíždí.
Ty stále jsi byla jako za mříží.
Brečela jsi a byla blízko.
Nemoc klesla,
ale Ty jsi měla stále místo.
Ach, moje světlo v tunelu.
Neskočil jsem.
Věděl jsem, že bez Tebe žít nemohu.
Plakali jsme spolu.
Za námi prášky i kopa bolů.
Svět plul nahoru i dolů.
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Jituško milá, po přečtení Tvé jedinečné básně mě napadlo, že Tě vlastně ani moc neznám...kočičky, milé komentíky, vlídná slůvka...
v té básni je skryto tolik bolu, že pevně doufám, že není ze života...pakliže ano, jsem s Tebou (to jsem vlastněale už i teď)...hezký den, v
06.09.2023 10:19:51 | mapato
Objímám. To je příběh, který se skutečně udál. Můj kamarád už je v nebi. Modlím se za něj každý den. Měl maniodepresivní psychózu. Pán Bůh ho má určitě rád.
Jméno neuvádím, je to pro mě osobně velice těžké. Toto psal bohužel život.
Každý nemocný ,ať má to a to má právo na plnohodnotný život. Kéž spoustu lidí své nemoci zvládají líp a líp díky pomoci dobrých psychologů. Modlím se za to.
06.09.2023 10:35:33 | mkinka
