Mušle
Mušle
Ještě slyším toho racka
a moře,
co hladí.
Chodila jsem po břehu
a sbírala Ti dary moře.
Tu kamínky i ulity.
Lásku dávala jsem v pocity
a mezi řádky nosila slzy,
že se téměř nevidíme.
Pak v přístavu
jsem recitovala vlnám
a do prachu položila hlavu.
Poslala jsem myšlenky v citu.
Někdy člověk sklízí za svou naivitu
a brečí tiše v úkrytu.
I v lásce bývá jen jeden.
Vzpomínka duní v srdci kmitů.
Propad dupe bez dechu.
Mušle talismanem vzlyků.
Den ztrácí notu.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
...Nadechnout se a neupínat se.....vzít tak,jak je....svým způsobem se osvobodit,tím se bolest oslabí...a pak i pomine.....nevyčítat a nevyčítat si..jsme,jak jsme,i tak milující a milovaní..pro Život sám....Ji.
21.06.2023 19:22:51 | jitoush
Děkuji za slovíčka k přiložené básni, milá jmenovkyně a rodačko z Prahy.
21.06.2023 19:46:28 | mkinka
Ano, i v lásce
tomu tak být může.
Pokud jeden tak rozhodne se
a druhý je
v plném citu.
To srdcem
stesk po stisku.
Není to naivita.
JSME pro lásku stvoření
a jak se kdo rozhodne
i umět přiznat si
a přát
když už má cestu jinou.
Těžké to je.
Nakonec
nevyhnutelné pro naše srdce
aby netrpělo touhou
a nepuklo žalem.
Najít smysl
z něhy posbírané.
A svou bytoST
pohladit,
slyším...to šumění moře:)).
Krásné
20.06.2023 10:10:18 | jenommarie
Maruško, děkuji za milý, přívětivý a citlivý komentář k přiložené mořské básničce.
20.06.2023 11:10:55 | mkinka
