Před probuzením...

V dřímotě ranní ještě před probuzením,
v mrákotném snění mysli jsem Tě uviděl…
A tiše ve spánku se srdcem rozbušeným,
za sebe a své žití marné, jsem se zastyděl…

Smála ses na mě, veselou svou tváří,
až srdce rozbušené mi ve snu poskočilo,
v tu chvíli došlo mi, jak zoufalé je mé stáří,
a že mé lásce k Tobě, už dávno odzvonilo…

Ztěžka jsem vstanul, zase o den starší,
a jenom další vrásky v mé tváři přibyly,
oklamán jenom, jakousi snivou falší,
života vzdal bych se, pro dotek jediný…