Před probuzením

V dřímotě ranní, ještě před probuzením,

v mrákotném snění mysli jsem tě uviděl.

A tiše ve spánku, se srdcem rozbušeným,

za sebe a své žití marné jsem se zastyděl.

Smála jsi se na mne, veselou svou tváří,

až srdce rozbušené mi ve snu poskočilo.

V tu chvíli došlo mi, že dávno je tu stáří,

a že mé lásce k tobě hned zkraje odzvonilo.

Ztěžka jsem vstanul, zase o den starší,

a jenom další vrásky v mé tváři přibyly.

Oklamán jenom jakousi snivou falší,

života vzdal bych se — za dotek jediný.