Možná

Kočka mňouká pod oknem
a slova budí a dávají směr.

Ty rána, co jsem se Ti dívala do očí,
byly nejkrásnější.
Teď sním a odcházím.
Rým je unavený
a já spíše ještě spím.

Únava silnější
a hlava dělá snídani.

Komu?
Když jsme se tak dlouho neviděli.

Možná snad v neděli.
Víra prchá v iluzi.

Vyprávění se stěnou
v lánu vět zamrzí.

Kdo je kdo?
Další vtělení.
Už ne.

Koňské spřežení.
Láska v mlze nezastaví.

Ach, ráno, šilhá a neví.