Málo světla
v utonulém přízraku
v trati bez díků.
Snad pádla z hřebíků
čelí bez zázraků.
Šašek brečí
a holčička
s panenkou v culíku.
Všechno mluví cizí řečí
a šourá se bez bezpečí.
Nicota i práh města.
Smog výfuků dusí
a křeč nosí.
Bolest hřmí.
Ulice od plamenů.
Přestaly existovat sny.
Dál už nic není.
Jen nervů znecitlivění.
Promiňte, slzy vzlétly.
Ten text měl být jiný.
Ráno má křivé hrany.
Láska občas prchá
a není luny.
Výborně slovy řezané
04.08.2023 11:07:44 | Dejvis
Děkuji. Snažím se psát a píšu a děkuji za podporu v širokém čtenářském obzoru.
04.08.2023 11:09:35 | mkinka
Slzy vzlétly, ráno má křivé hrany. Nevídané. Pěkně napsáno.
03.08.2023 08:19:34 | zde.neck
Tento text byl předělávaný asi třikrát. Ano, jsi dobrý a poctivý čtenář, závěr jsem přemýšlela, že by mohl stát i samostatně.
Ale každá báseň má určitý vývoj, tak i první část nechávám.
Děkuji za čtenářskou poctu i jsem vděčná za Tvůj komentář.
03.08.2023 08:31:12 | mkinka