Návštěvnost
Pocity v dešti
Pocity v dešti
i auta ze vzdálené ulice.
Piji kávu i jogurt drolím
a to vše v říkance.
Říkalo se,
když hrála jsem Prší
a prohrála jsem,
že prý je štěstí v lásce.
Už nemám ani s kým hrát.
Děti jsou velké
a svět se mi začal vzdalovat.
Tíha bizona obklíčila den.
Rychlý běh sudokopytníků.
Zadupaná bolest vzlyků.
Polykám a přeji si dožít
už v klidu,
až přijde soudný den.
A pořád prší,
zem je mokrá
a i mé slzy dávají páru.
Jednou ráda odejdu
a budu šťastná,
že konečně mohu.
Teď padá tíseň
i pochodeň.
Ta báseň se měla jmenovat jinak,
ale padla citů žeň.
Prachem jsem
a líbám zem.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskMá poriadne grády. Naozaj precítená báseň
05.08.2023 21:22:30 | Dávid
Děkuji za velikou podporu a mávám a ať se Ti daří.
05.08.2023 21:24:56 | mkinka
Krásná, upřímná, opravdová báseň.Ta druhá a třetí část...ach jo.Snad odpoledne bývají aspoň trochu lepší, než rána( pokud jsi to psala ráno).. Přála bych Ti to.. Napadá mě milion otázek, které bych Ti ráda položila..
05.08.2023 09:58:15 | Dája K
Děkuji za podporu. Je pravda, že spoustu slov zůstává mezi. Je to určitým způsobem odraz introvertního podání mého já.
Opatruj se a děkuji za sdělení z Tvého srdce, které přemýšlí a chce pomáhat ve smutku a dávat naději, kde už fakticky téměř není.
Přeji Ti v životě mnoho radosti a žádnou bolest a buď šťastná.
Ať jsi kdekoliv.
05.08.2023 10:02:19 | mkinka