Pocitová

Počasí chladné
i to se stává.
Je ještě září
a učím se mít ráda.
Přeci vše nemůže být
cukr a limonáda.

Jsem zase bílá
jako stěna.
Babička by se mě lekla.
Nejsem od slunce
tak obarvená.

Nohy jsou plné
křečových žil.
Spánek občas
je zázrak,
co mě navštívil.

V temeni
hledám virgule života.
Tón tichý a širá prázdnota.

Láhev stále plná,
ale já boj se sebou
ještě nevyhrála.

Je dopoledne
a síto myšlenek
hází stíny.

Kdo mě má rád?
Kdo zředí mé tíhy?

Ach, přání jsou citem,
co slzy roní.
Erekce slov brekem duní.
Metastáze zvoní.

Prázdná ruka
a stěna,
co objímá
nesouvislá slova.

Zrodila se báseň
a perlila do unavena.

Ještě se píše.
Není tak zatracena.