Ztracená ve stínu: Báseň bolesti a ztráty

Ve tmě mé duše tiše tóny žalu zní,

zatoulaná v myšlenkách, ztracená a sama

Smutek mě v černobílých snech obklopuje,

kde se i ta největší naděje umlčuje

Moje srdce kdysi plné radosti bylo,

nyní je ponořeno v slzách a bolesti

Osamělá vlčice v zoufalých nocích,

cítím se ztracená, bezcenná, opuštěná

Každý úsměv je pouze maskou pro mé bolesti,

každý smích prázdně a hořce zní

Přemítám o minulosti, která již nevrátí se,

doufám, že uniknu z této zlosti a nepokoje

Věřím, že slzy, jenž jako déšť padají,

možná mou duši od bolesti a trápení očistí

Teď jsem jen stínem mého vlastního já,

ztracená mezi temnotou, naději jsem ztratila

Touto básní svůj smutek a zarmoucení vyjadřuji,

snažím se vyjádřit onen nesnesitelný žal v srdci

Doufám, že se jednoho dne radost a slunce vrátí,

má zlomená a zraněná nitra uzdraví