Přístav a neznámá
Přístav a neznámá
Voda je čirá
a tuze studená.
Ještě jsou tu lodě,
ona se jen dívá.
Ta dívka neznámá.
Vlasy na ramena.
Tak bezbranná
a sama.
Kde je domov?
Vidí děti cizí
a dívá se na vše skrz smutky.
Titanic uvnitř
bez záchrany.
Tělo balí do rutiny.
Jak dlouho vydrží
bez chuti a pití?
Nají se pláčem
a snem,
co se nevyplní.
Ani rakev jí jednou neuklidní.
Umírá steskem den po dni.
Beznaděj a srdce truchlí.
Dnes nemaluje.
Pastelky došly.
Pronásledují ji jen stíny.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Smutné.
Pastelky došly, můj milý jiné mi pošli.
Pošlu, neboj, by jsi mohla malovat.
25.02.2024 11:57:46 | Paulín
... studená voda osvěží i otuží, vlasy na ramena; co lepšího může být, domov je v srdci a dětský křik donutí k úsměvu, i na Titaniku se většina lidí zachránila, upřímný pláč očistí duši, rakev je poslední bezpečný přístav, pastelky došly- co zkusit vodovky... hlavu vzhůru- každý den některé z nás potěšíš. A děkuji, JT
25.01.2024 19:24:40 | mravenec
