Anotace: Mozaika 2024
V úkrytu,
v písku
hlavu skládám.
Tři prsty
na rty dávám.
Opar z chybějících polibků.
Ráno, poledne i dál.
Puzzle skládám.
Sama dílky vkládám.
Zase ticho.
Slz závan.
25.01.2024 19:10:01 uživatel smazán
... neplač, ten dílek z puzzlí zapadlý ve škvíře dní, ti jednou někdo podá. Děkuji, JT
23.01.2024 22:15:27 Matahaja
Jíťo, tvé básně se vztahují k té jediné lidské entitě, nevím jestli se o bolu dá napsat, že je překrásný. Na jedné straně ty, odpouštějící, na straně druhé ty ,ujařmená věrností , odmítaná. Jednou se to vše spojí v lásce a odpuštění, jsem ti na blízku. Hluboce lidský dojemné vyprávění. Geniální. Děkuju. Mám tě rád a zdravím.