Údolí říčky
Údolí říčky
Anotace: ...
Když duše mi stůně,
tam vedou mé kroky,
tam stále se vracím
už celé ty roky
a po hrstech beru si,
po hrstech ztrácím
- jen pár kapek do pusy -
chladnou vodu z tůně.
V hlubokém údolí
na kopci z mechu
na chvíli spočinu
a lehce, beze spěchu,
- vždyť nemám kam jít -
v rosu se rozplynu,
víc ani nemohu chtít,
než život přebolí.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
básnička přírodně melancholická, nepřekvapivě smutná, ale sestavená je důmyslně pravidelně a přitom stále hladce čtivě. Uchvacují mě dva upravené a sladěné protiklady: po hrstech beru + po hrstech ztrácím, v údolí + na kopci. To jsou obrazy jak z křišťálu. Krásná poezie tichého pohybu a bytí v přírodě, jen tak mimochodem sdělovaná. Stejně jako v lese u potůčku také zázraky neřvou, nýbrž lehounce existují snad ani se nenabízejí k všímání, a přesto tolik člověku dají, tolik útěchy.
29.01.2024 07:36:04 | Ezop
Páni!!! Mockrát děkuji. Jsem ráda, že se Vám básnička líbila.
29.01.2024 10:37:06 | Fractura cordis aperta
