Iluze

vysoké cíle a žádné překážky,
pořád sním a to mě baví,
však realita krutá je,jen samé urážky,
na nichž se neúspěchy staví.

mám toho dost,
moc vysoko jsem mířila,
a teď na sobě vybíjím si zlost,
tak proč jsem si tak věřila?

Oči plné slz,
já zas s pravdou potkala se,
duše černá tak,že není vidět skrz,
ten známý pocit je tu zase.

A zejtra zase do školy,
na to nejsem připravená,
ikdyž mám už všechny úkoly,
jsem úplně vysílená.¨

Důvod furt ten samej,
už 365 dní,
jen dál mi srdce lámej,
už od chvíle,kdy se rozední.

Však než s tím začneš počkej přeci,
a řekni mi proč?
Otravovat tě už nechci,
pak si třeba z mostu skoč!!!

Mlčíš,tak ty taky nevíš?
A nebo tě to nezájímá...
tak honem,snad mi aspoň povíš,
co vastně byla moje vina?