I přesto váhám...

Letky ptáků z peřejí noci vytřepaly den.
Ranní vánek suší mu již letní šat.
Na obzoru svítá, dosnít měl bys sen.
V turnaji padl věhlasný mat.

Přes srdce černou stuhu
a na ní nápis "vzpomínám."
Truchlím. Bloudím stále v kruhu.
Nevidím tu krásu vzešlých rán.

Rozsypané naděje v prachu cest,
důvěra lámána mlýnskými koly.
Měl bys za ruku mne chytit
a tu tíhu se mnou nést.
Kdybys tak tušil, jak velmi mne to bolí.

Natahuji ruce, k modlitbě to není,
životem s tebou chci znovu jít.
Myšlenky uspat v zapomnění
rány zhojit, zas úsměv na rtech mít.

Snad příliš toho žádám,
tolik tě miluju
a i přesto váhám...