Most

Naděje postavila most,

jak rád po něm kráčím.

 

Den čeká se mnou,

hraje si na hostitele,

co u sklenky tiše podřimuje

a prosí

o pořádné spropitné. 

 

Tikot se zastavil.

 

Úsměv vykrojen.

 

Most se rozplynul.

 

Cesty opět kříží prach…

 

Ukryl jsem tam kousky srdce,

tiché roznětky osudu.

Pro každou mouchu slast.

 

A já myslím stále

na Tvůj tyrkysový šat,

co jen snění drží naživu

 

nevydrží…