Už je to dávno

Jeden autor
přišel,
že slzy píšou básně.


Druhý nechápal,
že se směje smutně.


I mlčení je prosté.


Kaluž Malé mořské víly
zpívá hustě.

Noc na hladině tápe.

Kdo jsi?


Příslib mořské řasy?

Jen vánek

bez života.





A čtenář přechází
na jinou báseň.


Je zase smutná.


Příliš.




Úsměv se prostě nedá koupit.




Čtyřicet sedm let života.



Prší slovem robota.



A ještě není konec.



Odpověď je hluchá noc bez lásky.


Tma a žádné ovečky.


Honem.

Proměna.